Čerti, Čertice, Čertenice

Starohradští čerti, čertice a čertenice jsou pěkná pometla. Na svědomí mají nejednu pekelnou šlamastiku.

Čerti, čertice a všechny další prapodivné pekelné bytosti jsou od odpradávna bytosti zlé. Jsou černí, chlupatí a celí ušmudlaní od popela. Každému nahání strach velkými rohy, ocasem a kopýtky namísto nohou. Do pekla se za čerty dostane každá lidská i pohádková bytost, jejíž hříchy jsou tak těžké, že je nebe odmítlo. A protože je vše velmi podrobně sepsáno v pekelné knize hříchů, spravedlnosti nikdo neuteče. Čerti často jezdí na inspekce do člobrdího světa, aby si zkontrolovali, jak na tom děti i dospěláci se zlobením jsou. Jejich čas ale přichází hlavně v prosinci, kdy doprovází mikuláše a anděla do každého lidského obydlí a berou si s sebou ty, pro které už peklo otevřelo bránu.

Zcela výjimečné je peklo starohradské. A to hlavně tím, že je emancipované. Čertice v něm vládnou a čerti musí poslouchat, a tak není divu, že je to tu všechno trošičku jinak. Skutečným vládcem pekel není Lucifer, ale jeho žena Lucifera Honoráta. Ta svého manžela i další čerty ve starohradském pekle drží pěkně zkrátka, a dokonce si pořídila i čertovské píchačky, kterými Luciferovi kontroluje příchody a odchody. Ostatní čertíci jsou spíš takoví umouněnci, co celý den akorát hrají karty, hašteří se v čertovské škole a nebo zapomenou pročistit kamna, a pak mají pekle pořádnou zimu. Proto se žádný člobrdík, který má čisté svědomí, nemusí bát čertovský svět navštívit.