Čarodějnice a čarodějové

Těmito prapodivnými bytostmi se to na Starých Hradech jen hemží! Už je všechny znáte?

Čarodějnice nejsou bytosti oku příliš líbivé. Dříve možná byly krásné, ale všechny čarodějnice jsou už tak staré, že si to nikdo ani nepamatuje. I přes to, že mají vlasy rozcuchané, sukně zalátané a na tvářích jim rostou bradavice, lidé, kteří mají odvahu, za nimi chodí pro jejich kouzelnou moc. Knihu čar a kouzel si předávají z generace na generaci, a tak není čarodějnice, která by neovládala ta nejmocnější kouzla a zaříkadla. Na košťatech pak v noci létají do tajemných hlubokých lesů, kde sbírají kouzelné bylinky do svých čarovných lektvarů. Bydlí samy v polorozbořených chýších zarostlých plevelem a jejich největšími kamarády bývají černé kočky, staří havrani, ale i myšky, potkani, hadi a další podobná havěť.

Jen starohradské čarodějnice bydlí pěkně pospolu na voňavé a teploučké hradní půdě, kde mají svou garderóbnu, prádelnu, mydlírnu i čarodějnou hospůdku, kam rády chodí po večerech na mandlový likér. Jsou trochu potřeštěné, takže stále někde pobíhají, shánějí ztracené koště nebo ukradenou knihu kouzel, a jak to tak bývá, moc rády se navzájem škádlí a pošťuchují.

Čarodějové jsou oproti kolegyním čarodějnicím méně strašidelní, méně šerední, méně potřeštění, ale zato mnohem více tajemní a mocní. Ve svých tajných komnatách, neviditelných věžích a na míle vzdálených hradech pracují na kouzelných lektvarech a elixírech, a jak to tak v pohádkách bývá, svou mocí mohou pomáhat, ale i škodit. Nejeden zlý čaroděj už věznil princeznu, toužil po moci nad celým světem a ničil každého, kdo se proti němu postavil. Takoví čarodějové, kteří se ale rozhodli sloužit dobru, mohou tuto sílu zla zastavit. I ve starohradských pohádkách jsou čarodějové dobří i zlí, a proto se ten nejvyšší pohádkový čaroděj Archibald I. stará o to, aby alespoň v pohádkovém království dobro nad zlem vždy zvítězilo.