O templářích, dobrém duchu a pohádkách

O templářích, dobrém duchu a pohádkách

Tak jako každý hrad, i Staré Hrady jsou opředeny pověstmi. Ta nejtajemnější je o templářích. Říká se, že byli původními vlastníky tvrze Stará. Z výprav do východních zemí si přivezli sochy dvanácti apoštolů v životní velikosti. Ty zde nechali zakopat a kopáče zaživa zazdili, aby nedošlo k vyzrazení místa úkrytu. Když chtěli templáři později poklad přemístit, skončili strašlivou smrtí, prchajíce před přízraky zemřelých. A tak podle pověsti skončí každý, kdo by se chtěl pokladu zmocnit, neboť duše mučedníků bdí nad pokladem doposud. Jiná verze legendy je, že se nejednalo přímo o sochy apoštolů, ale o obrovské valouny zlata, které při správném postavení otevírají bránu do časoprostoru.

O pobytu templářů na Starých Hradech se historici přou již několik staletí. Ti, kteří v něj věří, tvrdí, že templáři vlastnili tvrz do roku 1312, kdy byl jejich řád zrušen a Stará přešla mezi statky krále Jana Lucemburského. Od něj ji koupil jeho hejtman Arnošt z Pardubic, později ze Staré. Tato varianta je podpořena i kronikou Václava Hájka z Libočan, v níž zahrnuje Starou do statků, patřících templářům. Je třeba říci, že zastánci pobytu templářů na Staré jsou spíše z řad regionálních historiků, opírajících se také o lidové pověsti a vyprávění. Oproti tomu stojí tvrzení, že majetek templářů po zrušení jejich řádu roku 1312 přešel papežským nařízením na řád johanitů. Takže se těžko mohla tvrz Stará ocitnout v majetku královském. Dále prý neexistují žádné věrohodné důkazy o tom, že Stará kdy templářům patřila.

Jak to bylo doopravdy, to zůstane asi i nadále krásnou záhadou. Ale tak hradům přeci patří!

Tak jako záhady, patří k hradům i duchové a strašidla. Na Pohádkových Starých Hradech vás dobrý duch Starých Hradů přivítá už v průchodu pergamenem s větou: "Vítej, kdo v dobrém přicházíš". Další duch jménem Buchala sice není vidět, ale  za teplých dnů a studených nocí ho můžeme slyšet jak bouchá a neustále nám nad hlavou opravuje střešní trámy. Nejdůležitější ze všech pohádkových bytostí je tu ale ARCHIBALD I., Nejvyšší pohádkový čaroděj Starých Hradů.

Archibald I., nejvyšší pohádkový čaroděj Starých Hradů

Kdysi dávno stávala na místě dnešního Pohádkového hradu a zámku Staré Hrady tvrz Stará. Tu původně vlastnil řád templářských rytířů.  Jedním z těchto udatných rytířů  byl i  Archibald I.  Narodil se na Nový rok v Anglii, tedy přesně LP. 1. 1. 1111 v 1.00 hod. Jako prvorozený syn významného rytíře se už od mala učil rytířskému umění.  Když dosáhl dospělosti, odjel do francouzského města Troyes, v té době střediska řádu templářských rytířů. Do řádu byl přijat a udatně bojoval v několika křížových výpravách. Už od mládí se zajímal o svět pohádek, magie a kouzel. Proto ho vedení řádu vyslalo na studie do francouzského města Piňós, na tehdy jediné Vysoké učení čarodějné. Po dosažení titulu „Lektor nejvyššího učení čarodějného“ působil v templářském řádu jako velmistr řádu v oboru magie a kouzel. Poznal tajemství bylinných lektvarů, kterými dokázal léčit a uzdravovat. Po vypití zázračného lektvaru se sám stal nesmrtelným.

V době, když Archibald I. přišel s ostatními templáři na tvrz Starou, panoval v českých pohádkách velký nepořádek. Pohádkoví rytíři se starali jen o módu, loupežníci se povalovali, karbanili a vrchcáby hráli. Místo nich se proháněly v lesích princezny, které číhaly na pocestné, loupily a kradly. Strašidla nestrašila  a čerti – škoda mluvit. Díky moudrosti a schopnostem  učeného čaroděje Archibalda se dala pohádková říše brzy zase dopořádku. Časem odešli všichni Archibaldovi druhové na svoji poslední rytířskou výpravu do nebe a hrad postupně převzali další páni. Archibald se uchýlil do tajných hradních komnat, četl ve svých učených knihách a zdokonaloval se v umění magie a čar.  Léta běžela, páni hradu se střídali, až nakonec zůstal hrad a zámek opuštěn. A jak už to v pohádkách bývá, brzy se v okolí rozkřiklo, že na hradě bydlí sám moudrý a schopný čaroděj ze země daleké, co lecjaké čarodějné kousky umí. Tu se začali pohádkové bytosti za moudrým čarodějem Archibaldem pro radu na hrad trousit. Nejprve čarodějnice a čerti, nesměle a po jednom, ale zanedlouho  hrad i zámek zaplnili pohádkové bytosti od sklepa až po půdu. Každý si tu našel své místo – princezny a komtesy na zámku, čarodějnice a strašidláci na půdě a čerti, vodníci, skřítci, draci a obři se zabydleli v prostorném sklepení. A všem je tu dobře! Občas někdo odejde a občas někdo další přijde. Někdy se sice mezi sebou nepohodnou, ale pak se zase udobří, no tak, jak to i u vás lidí bývá.  A tak se Staré Hrady staly opravdovým pohádkovým královstvím a srdcem všech pohádek.  A  čaroděj Archibald I. nejvyšším pohádkovým čarodějem Pohádkového hradu a zámku Staré Hrady.