Historie hradu a zámku STARÉ HRADY

Historie hradu a zámku STARÉ HRADY

První písemná zmínka o tvrzi Stará je z roku 1340 v závěti Arnošta ze Staré. V ní věnuje tvrz i s přilehlými vesnicemi a pozemky své manželce Adličce. Páni ze Staré byli tehdy nejvýznamnějším rodem v okolí. Arnošt byl hejtmanem v Kladsku a jeho rodovým sídlem byla právě tvrz Stará. Zde se také pravděpodobně narodil jeho syn, budoucí první arcibiskup pražský – Arnošt z Pardubic.

Arnošt z Pardubic, první arcibiskup pražský (1305-1364)

„I když jsi sám, snaž se, aby tvé skutky byly ctnostné a čisté tak, jako by byl přítomen celý svět.“

Arnošt ze Staré měl čtyři syny, nejmladší Vilém se svým synem Smilem Flaškou vybudovali nynější kamenný hrad. Díký úzkým stykům rodiny se dvorem se na stavbě projevil vliv stavební parléřovské hutě. Z tohoto období pochází i kaple před zámkem. Starou také vlastnil Smil Flaška z Pardubic, autor známé alegorické básně Nová rada.

Smil Flaškaz Pardubic (1350-1403), nejvyšší písař Království českého, autor alegorické básně Nová rada.

„Každý podle přirození dvě uši má ku slyšení, ale jedna ústa k tomu, aby odpovídal komu.“

Poté se zde vystřídalo několik pánů. Roku 1567 Starou koupil Kryštof Popel z Lobkovic, majitel sousedního panství Kost, člen dvorské válečné rady a rytíř Řádu zlatého rouna. Jeho dcera Uršula přinesla hrad věnem Jiřímu Pruskovskému z Pruskova, komorníku čtyř habsburských císařů. Roku 1573 Pruskovští začali s přestavbou původní gotické tvrze na renesanční zámek, největší a nejkrásnější stavbu celého kraje. Stavitelem byl pravděpodobně některý italský architekt z okruhu pražského císařského dvora. Dostavba zámku pokračovala i za jeho syna Oldřicha Disidera, který na císařském dvoře zastával funkci komorníka a rady. Z této doby pochází nad vstupním portálem předzámčí latinský nápis a vzácná psaníčková a figurální sgrafita s biblickými výjevy a hlavní oltář v kostele – vzácná dřevořezba Kristova křtu, dílo neznámého mistra.

Nad branou v předzámčí je latinský nápis, který v překladu zní: „Nákladem vlastním urozeného pána pana Jiříka svob. Pána z Pruskova, císaře Maxmiliána II. nejstaršího komorníka, pro budoucí jeho památku provedeno r. 1573.“

(Malé dějiny Libáňska,Karol Bílek)

Nad branou do samotného zámku je z této doby nápis, jenž v překladu zní: „Jiří ze starožitného rodu Pruskovských pocházejíc císařům Karlovi, Ferdinandovi, Maxmiliánovi a Tobě Rudolfe, ve službách věrný.“ Vpravo je uvedeno:“ Voršila Lobkovická, ložem sdružená po tolikerých námahách přejíc si míti odpočinutí v tomto zámku, postavila tuto památku své věčné duše“

(Malé dějiny Libáňska, Karol Bílek)

Vévoda Albrecht z Valdštejna (1583-1634)

Roku 1628 zámek kupuje Albrecht z Valdštejna. Tento vynikající vojevůdce a ekonom po Bílé hoře získal část majetku okolní šlechty, která se zúčastnila proti habsburského odboje. Celému Valdštejnovu území se za jeho doby říkalo terra felix - šťastná země, protože Valdštejn zajistil jeho prosperitu a klidný vývoj. Organizoval zde výrobu pro potřeby své armády, chránil území před průtahy a pobytem vojsk. Zdejší panství spravoval prostřednictvím svého synovce.

„Invita invidia“ –„Závisti navzdory“

Staré Hrady okolo roku 1800

Po Valdštejnově zavraždění přichází na Staré Hrady rod Schliků. Ti zakládají fideikomisní panství Kopidlno – Staré Hrady. Hlavními sídly Schliků byly upravené zámky v Kopidlně a v Jičíněvsi a starohradský zámek byl jen hospodářským centrem panství. Byl zde panský dvůr, konírny, špejchar a pivovar. Po roce 1800 došlo vlivem nedostatečné údržby k sesutí gotického křídla. Roku 1811 byly provedeny zednickým mistrem Pelikánem alespoň zabezpečovací práce na zámku. Jeho jméno a letopočet se nachází nad vchodem do zámku, spolu se schlikovským znakem mezi chybějícími bustami císařů Ferdinanda I., a Maxmiliána II. (uvnitř zámku). Posledním mužským potomkem kopidlňské větve Schliků byl Ervín František Schlik. Po jeho smrti se rozpoutal spor o toto panství. Ten nakonec vyhrála rodina Weissenwolfů.

Po roku 1945 se stal zámek majetkem československého státu. Nebyl však nadále opravován, a tak i přes snahu především nadšených brigádníků bylo roku 1960 rozhodnuto o jeho demolici. Naštěstí se roku 1964 stal předsedou MNV učitel pan Vladimír Holman. Dal dohromady několik důchodců z obce i okolí a zámek začal růst z trosek. Pomáhaly také trempské letní brigády.

Pan učitel Vladimír Holman, r. 1999

„Myslím, že dnes by se něco takového dalo už těžko dělat. V dnešní době staví většina lidí na první místo své vlastní, mnohdy sobecké zájmy, takže nevěřím tomu, že by se dnes našlo tolik obětavých lidí, kteří mne přes čtvrt století obklopovali.“

Jednou z podmínek obnovy bylo také vhodné využití objektu. Od roku 1969 má na Starých Hradech své sídlo Literární archiv Památníku národního písemnictví. Jsou tu depozitáře, studovny a ubytovna pro badatele. Přístupné pro veřejnost jsou pracovny J.Vrchlického, El. Krásnohorské a Al. Jiráska.

Od r. 1994 přešlo oddělením obce Staré Hrady od Libáně vlastnictví areálu hradu a zámku na obec Staré Hrady. Postupem doby bylo jasné, že peníze z pronájmu PNP na opravy a údržbu objektu nestačí. To bylo hlavním důvodem, proč se obec rozhodla objekt prodat. A tak mají Staré Hrady od poloviny r. 2007 nového majitele, manžele Sukovi.